Nástroj proti šikaně nntb.cz

 
Na webové adrese www.nntb.cz najdete zajímavou iniciativu Nenech to být, která reaguje na stále palčivý problém šikany na českých školách. Přes možné výhrady k tomuto projektu (viz např. článek Roberta Čapka) je to jistě velmi užitečný nástroj pomáhající odhalovat zhoubné jevy v dětských kolektivech. Pak ale samozřejmě musí přijít kompetentní dospělí, kteří budou pracovat na tom, aby došlo k nápravě. Samotné upozornění na šikanu je jen začátek...
 

Jak to funguje?

Dítě, které je šikanované spolužákem, učitelem, bité rodiči, nebo dítě, u kterého se rozvíjí nějaká duševní porucha, může dlouhou dobu trpět, aniž by mu někdo poskytl pomoc. Nejde si se svým trápením stěžovat, i když ve škole je k dispozici školní psycholog, respektovaný a důvěryhodný učitel či ředitel, nebo jiná autorita, která má možnost situaci řešit. Takové dítě se může bát odplaty od šikanujícího, může v něm také převažovat pocit beznaděje nebo jej prostě brzdí jeho úzkostnost, zakřiknutost, a je pro něj proto nepřekonatelné jít a dospělého o něco požádat. Z toho důvodu je potřeba motivovat spolužáky, aby na trápení svého kamaráda upozornili dospělé. Jsou to oni, kdo mnohy nejlépe ze všech lidí okolo vidí, že se něco děje. A pro žáka-svědka je pochopitelně jednodušší otevřít nějaký web a napsat jednu dvě věty, než jít za ředitelem nebo třídním učitelem. A právě to je ta základní myšlenka, z níž web nntb.cz vychází. Na něm najdete formulář, pomocí něhož pošlete podnět své škole, tedy příslušnému člověku, který má šikanu řešit.

Význam má nepochybně to, že takovéto sdělení může žák odeslat zaručeně anonymně. Při šikaně je to zvlášť důležité, protože takové zastání by mohlo vést k tomu, že se cílem šikany stane i to dítě, které se druhého zastalo. Tradiční schránky důvěry anonymitu nezajišťují zdaleka tak dobře. Může vás někdo vidět, jak svou zprávu do schránky házíte. Schránku může vybrat nepovolaná osoba. Rukopis někdy prozradí, kdo je autor zprávy. Tady internet a jeho možnost anonymizace poskytuje velkou výhodu.

Důležitou vlastností nástrojů jako je nntb.cz je rozhodně i to, že v povědomí žáků je právě ta informace, jakým způsobem došlo k prozrazení. Jinak řečeno - šikanující ví, že podnět mohl poskytnout kdokoliv, kdo šikanu zaznamenal. Jeho pomstychtivost se tedy nemůže obrátit na někoho konkrétního. Současně vědomí, že takový způsob ohlašování šikany existuje, funguje jako prevence šikany.

Poslední věc, kterou považuji za podstatnou, je to, že podnět putuje k rukám toho, koho škola pověřuje řešením šikany. I když tento fakt přímo na webu nntb.cz uveden není, pan Sláma (spoluautor nntb.cz) mě ubezpečil, že „podněty dostává školou vybraná osoba, obvykle metodik prevence“.
Tím, že podněty získává preventista šikany, školní psycholog, nebo někdo jiný kompetentní, se předchází situacím, kdy žák šikanu nahlásí například třídnímu, ten ji ale bagatelizuje, řeší neefektivně nebo přímo chybně, protože mu k tomu chybí cit nebo kvalifikace.

Z mého pohledu je velkou slabinou projektu nntb.cz nejistota ohledně jeho budoucnosti. Jeho zásadní funkce - anonymně informovat školu o problému - má zůstat provždy bezplatná, což - jak mi sdělil pan Sláma - autoři „osobně zaručili“ (nebo spíše přislíbili) Ministerstvu školství a tělovýchovy. Přesto vidím určité riziko ve faktu, že nástroj jako tento je v rukou společnosti s ručením omezeným, která už ze své podstaty je ve své existenci závislá na zisku. Pokud se dostane do ztráty a případné likvidace, je otázka, co se stane s projektem nntb.cz a s celou tou energií, kterou do něj lidé investovali, aby se rozšířil do škol a povědomí žáků po celé zemi. V tuto chvíli ale využívání nntb.cz všem školám doporučuji, lepší alternativa (např. taková, kterou by provozovalo samo MŠMT) neexistuje.

Jako svou podporu tomuto projektu chci na tomto místě apelovat na učitele, aby o existenci stránky nntb.cz své žáky informovali. I když ani toto není na stránkách nntb.cz uvedeno, projekt Nenech to být poskytuje školám tištěné i elektronické propagační materiály. Plakát na školní nástěnce je určitě výborný způsob, jak poskytnout žákům informaci o existenci nntb.cz, aby ji měli už ve chvíli, kdy se šikana v jejich třídě začíná teprve rozvíjet a kdy ji lze podchytit pokud možno v zárodku.
 

Etický rozměr

Dovysvětlení, podle mě, si zaslouží etický rozměr. Je v pořádku, aby žáci na sebe navzájem posílali takováto anonymní oznámení? Nejde prachsprosté udávání?
Slovo udavač je v českém slovníku populární. Lidé postupně možná trochu ztratili schopnost rozlišovat mezi tím, kdy na něco upozorňujeme (ať anonymně, nebo ne) a kdy udáváme. Wikislovník* definuje výraz „udávat” takto: „(z nízkých pohnutek) oznamovat ozbrojeným silám pachatele trestného činu”.** Odtud odněkud pravděpodobně pochází pejorativní charakter tohoto slova (a negativní pocit z činnosti, kterou s ním spojujeme).
Ještě nepatřičněji v našem kontextu působí výraz „napráskat“ (případně „práskač“ apod.), který se tradičně užívá mezi členy různých zločineckých band a zlodějských spolků a označuje situaci, kdy jeden ze členů bandy překazí kriminální činnost takové partičky, obvykle s vidinou nějakých benefitů. Nevím, jakou logikou by se dalo zdůvodnit označení žáka, který upozorní na šikanu aby ochránil kamaráda, za práskače. Ale vím, že i takové zvrácenosti vůči logice se někdy v dětských (a vůbec lidských) kolektivech dějí.
Klíčové je tedy to, že tyto hanlivé výrazy vždy značí nějaký zlý a nízký záměr u toho, kdo něco někam oznamuje. Pokud je tedy naší motivací například škodolibost nebo závist a naším cílem je někoho poškodit, je na místě mluvit o udávání. Když ale nepochybujeme, že děláme dobrou věc, nevidím důvod, proč takové jednání nechápat jako prosté varování, upozornění, jako podnět k řešení, na kterém není nic odsouzeníhodného. V případě, kdy vidíme šikanu, je z morálního hlediska přece správné jí bránit, třeba jejím oznámením. Naopak nečinnost, lhostejnost a mlčení tam, kde se někomu ubližuje, zaslouží odsouzení. Někdy je to strach, který vede k tomu, že mlčíme, a pak si do dalšího života odnášíme pocit viny za to, že jsme nic neudělali. Tomu může web nntb.cz pomoci předcházet. Můžeme díky němu zasáhnout, aniž bychom byli potrestáni za pomoc a dobrý skutek.
 

Jan Švehlík, 10. 7. 2018

*) Jazykovědci mají jistě lepší zdroje, tento ale snad pro základní orientaci a pro účely tohoto textu postačí.
**) Přesnější by možná bylo mluvit obecně o složkách státní moci a neomezovat se na pachatele trestného činu.